Mám se rád?

Home » Články » Harmonie » Mám se rád?

Miloň-Čepelka-2011Tento článek je přepisem příspěvku pro rozhlasovou stanici Country Radio, ve kterém vysílá Miloň Čepelka (herec, spisovatel, básník a můj táta se kterým aktuálně píši knihu o strachu :-) ). Získal jsem od táty souhlas ho umístit i na Cílevědomě.cz a mám radost, že si toto zamyšlení určené posluchačům máte nyní možnost přečíst i Vy. -Jan Čepelka (zakladatel Cílevědomě.cz).

Dobrý den, dnes, když dovolíte, budu mít řeč vážnou, přemýšlivou, odpovědnou, nepříliš letní.

To však jen na první dojem, protože co povím, mělo by být platné bez ohledu na roční dobu, i když právě léto je obecně považováno za čas oddechový a rekreační, což je zdá se mi vzhledem ke stále častějším výkyvům počasí a atmosférického tlaku úkol čím dál těžší a těžší.

Jenže jsou ještě horší věci. Jsou nemoci.

A vážné nemoci. Ohrožují nás až na životě a nálady samozřejmě nepřidají. Víte, mám dobrého kamaráda. Za pomoci lékařů bojuje s nepřáteli, kteří se nechtějí vzdát.

Zmáhá ho to, tak často říká „já už se nemám rád, vždyť nemám na nic čas, v jednom kuse už se jen točím kolem sebe sama, to mě otravuje, ponižuje, skličuje, kdo by měl rád rozpadající se trosky“.

A já mu, jistě s vědomím, že šťastnějšímu zdravějšímu se to snadno radí, já mu vyčítám, že to je ta první a největší chyba! Naopak mít se rád, přijímat se „se vším všudy“, je předpoklad úspěšné bitvy. Ta se sice může i prohrát, ale i kdyby, tak odcházet odtud má se s láskou, ne s nenávistí.

Kdo nemá rád sebe, jak může mít rád jiné lidi a všechno okolo a celý svět? Pocit lásky, lásky za každou cenu, může jen prospět. Může pomáhat. Čtu o tom v knihách, které nám byly odpírány, o kterých jsme většinou neměli vědět, které ani dnes konzumentský způsob života nijak nemiluje, ale naštěstí už je nemůže zatajovat, natož zakazovat.

Přemítám. A mám za to, že myšlenka o lásce k sobě je dobrá. Nesmí se samozřejmě zvrhnout v sobectví a v chorobnou sebe střednost. Mít se rád neznamená na všechny ostatní se vykašlat, ba naopak, znamená vidět sebe v nich a je v sobě.

Uznat, že jsme všichni z jednoho těsta, uznat to navzdory tomu, že se mi ten pocit od každého hned nevrací. Avšak mít se rád při vědomí všech svých chyb, s uznáním, že jsem-li v něčem horší, ba špatný, v jiném jsem třeba zas docela dobrý, mám svou cenu a mám co nabídnout, tohle vědomí, tento pocit, je určitě zdatným pomocníkem v každé situaci, která se na mě přihrne.

Nepůjdu dál, nechci kázat žádnou věrouku, věřím však, že jakýkoli kladný vztah je lepší než záporný. A že to platí, že to dokonce ZAČÍNÁ ve vztahu k sobě samému. A proto vás nežádám o prominutí, že jsem zabrousil do – konvenčně vzato – neletních vod.