Nejjednodušší cesta ke štěstí? Vděčnost!

Home » Články » Radost » Nejjednodušší cesta ke štěstí? Vděčnost!

Za dobu, co se věnuji osobnímu rozvoji, jsem přičichl k mnoha různým technikám, metodám, principům, pravidlům a praktikám, učením i cvičením, filosofiím nebo světonázorům. Podstata je většinou hodně podobná, ne-li stejná, zrovna tak identické jsou postupy. Liší se často jen navenek – obalem, slovy, názvy.

Kdybych se však sešel s člověkem těmito záležitostmi nepoznamenaným a měl jmenovat jednu jedinou věc, kterou by byl schopen přijmout jak největší mimozemšťan mezi snílky, tak ten nejzapřísáhlejší racionální logik a analytik, která ho může obohatit a posunout, má rada by byla naučit se vděčnosti.

Vděčnost je doslova palivem štěstí. Ne štěstí ve smyslu zvítězit v loterii, mluvím o štěstí jako životním naladění, štěstí jako stav mysli. Být šťastný byl můj velký sen a přestože nemohu jmenovat jen jednu konkrétní věc, jak ho dosáhnout, právě vděčnost je jednou z těch nejosvědčenějších cest.

„Štěstí je osobní volba a ne produkt něčeho vnějšího.“

John Assaraf

A navíc je to tak snadné! Stačí si každý den udělat čas třeba jen jednu jedinou minutu (!) na zapsání věcí, za které jste zrovna teď a tady vděční. To je celé.

Že by?

Jde o to, že člověk, který si každý den udělá opravdu chvilinku na uvědomění si toho co má, je zcela logicky šťastnější, klidnější a spokojenější než ten, který se klidně už deset let ani jednou nezastavil, aby si takové věci uvědomil.

„Štěstí vašeho života závisí na kvalitě vašich myšlenek.“

Marcus Aurelius

Vděčni můžete být nejen za požehnání jako zdraví, finanční jistota, šikovné děti, milující partner, dobří přátelé, pěkný vztah s rodiči, naplňující zaměstnání, exotická dovolená, ale i za mnohem běžnější a “prostší samozřejmosti”.

Jaké například?

Co takhle elektřina? Nechci ani pomýšlet, nakolik je na elektřině závislý náš životní standart, proto díky za každý den, kdy nenastal výpadek proudu. Nebo teplá voda. Jsou mezi námi nadšenci do otužování, no většina lidí určitě ocení horkou koupel. A máte střechu nad hlavou? Tak to se máte lépe, než miliony jiných lidí. Asi už chápete kam mířím, proto ani nezabrousím na další naše rutiny, jako jídlo a pití…

Žijeme ve světě, kde máme přecpané skříně oblečením, zatímco jinde umírají touhou po jediném hřejivějším kousku navíc. Máme jídlo, kdykoliv dostaneme hlad, a pití, kdykoliv dostaneme žízeň. A mimo občasných přepadení, hospodských rvaček nebo fotbalových stadionů také žijeme na jednom z nejbezpečnějších míst planety.

Můžete být vděční i za to, že díky naší středoevropské lokalitě se nás prakticky netýkají živelné pohromy. No schválně, kdy naposledy Prahu zdemolovalo zemětřesení, nebo se Brnem přehnalo tornádo? Nevybuchují nám tu sopky. Ani břehy Lipna se s tsunami příliš často nepotýkají, pokud je mi dobře známo.

Jedinou geologickou katastrofou, která se nás týká, je možná tak znečištěné ovzduší v Ostravě. Takže pokud zrovna nejste odtamtud, našli jsme další bod na seznam vděčnosti!

Vadí ti náš prezident? Buď vděčný, že jeho úřadující období je nanejvýš 2x pět let. Trčíš v dálniční zácpě? Buď vděčný za to, že máš vůbec auto. Nemáš auto? Buď vděčný, že nemusíš zrovna teď trčet v zácpě na dálnici!

Vidíte, jak se s tím dá hrát? Nejbáječnější věc na tom celém je, že ve finále člověk vždy dojde k závěru, že toho je v jeho životě v pořádku MNOHEM více, než věcí v nepořádku. Většinou dokonce zjistí, že ty jeho takzvané “problémy” jsou jen ješitné malichernosti největšího kalibru, a musí se sám sobě srdečně zasmát.

“Čím více budete chválit a oslavovat svůj život, tím více bude váš život hoden chvály a oslav.” 

Oprah Winfrey

Pokud si osvojíte jednoduchý návyk každý den poznamenat pár vděčností, z dlouhodobého hlediska je zvýšená hladina životního štěstí nevyhnutelným následkem.

Už se prostě nedokážete vztekat nad tím, že vás někdo v autobuse nenechá sednout. Budete v tu chvíli raději vděční za to, že máte nohy, které vás unesou, protože takový dar mnoho lidí nemá. Mít všechny končetiny, nebo funkční všechny smysly je vskutku dar.

Pořád necítíte vděk?

Je opravdu důležitou součástí si vděčnosti psát, nejen si je myslet v duchu. Po čase, až se tento akt stane pro vás zcela zautomatizovaným, nebude tohoto rituálu ani třeba, neboť bude vaše přemýšlení již přenastavené a hluboce si dokáže uvědomovat veškerý vděk každým okamžikem. Dokud se tak však nestane, opravdu dobře radím – pište.

Sám jsem tuto radu i přes opakované doporučování dlouho ignoroval. Nepřikládal jsem totiž tomuto nepatrnému rozdílu váhu. Ale je tam, z vlastní zkušenosti mohu potvrdit.

Stačí si během pár vteřin sesmolit dokument ve Wordu/Writeru, pro sofistikovanější lze založit knihu vděčnosti a psát do ni pěkně postaru. Zbývá jen (ideálně po ránu) poznamenat dnešní datum a napsat pár věcí, například:

  • jsem vzhůru a dýchám
  • jsem mladý
  • venku je tepleji, než minulý týden
  • včera jsem si užil kino s přáteli
  • konečně mi zmizela ta debilní vyrážka na prstu
  • díky za kafe, které si právě dopřávám a moc mi chutná

 

Vděční můžete být opravdu za cokoliv!

IMAG1096

Moje osobní kniha vděčnosti.

Dnes jsem už v takovém „hippie“ stádiu, že jsem například vděčný každému metru, tramvaji i autobusu, který mě bezpečně a spolehlivě dopraví na místo, kam se chci dostat. Můj vděk samozřejmě zahrnuje i řidiče (za jeho dobrou práci) a spolucestující (za to, že mi nezpůsobili žádnou újmu – což v hromadné dopravě hlavního města rozhodně není žádná samozřejmost).

„Existují jen dva způsoby, jak žít svůj život. Jeden je myslet si, že žádné zázraky nejsou. Druhý je myslet si, že všechno je zázrak.“

Albert Einstein

Přijde vám to ujeté? Možná to působí trapně, chápu. Může být.

Pro mě vděčnost představuje vznešenou a ctnostnou formu úcty k životu. Je to snadný způsob, jak mít svůj život rád a cítit se v něm dobře. Způsob, díky kterému se nebudete po většinu času tolik zlobit nad maličkostmi, a naopak si více užijete (a uvědomujete) věci, na kterých doopravdy záleží.

 

Článek vznikl ve spolupráci s blogem www.davidzonyga.com. Jeho originální verzi naleznete ZDE.