Plánování je o rozhodnutí

Home » Články » Cíle » Plánování je o rozhodnutí

Metod týkajících se plánování a efektivity je dnes nepřeberné množství.

Je to ale o metodách, nebo o tom, se nad svými prioritami objektivně zamyslet?

Myslím si, že kdychom se byli schopni odprostit od všech vnějších faktorů, které nás dnes ovlivňují a zdržuji, žádné metody bychom nepotřebovali.Vždyť každý znás v koutku duše ví, co má dělat a co je důležité. Metody by měly být pouze vodítkem k tomu, abychom si v dnešní době dali svému životu nějaký řád.

Můj postoj k plánování nejzásadněji ovlivnili 2 pánové. David Allan a Stephen R. Covey. Jejich metody jsou na první pohled vcelku protichůdné, možná i na ten druhý. Ovšem při pochopení jednotilivých faktorů do sebe jejich myšlení krásně zapadá.

Allan na to jde od lesa

Základem pro plánování (v tomto případě spíše krátkodobé) podle Allanovy knihy Mít vše hotovo jsou tyto základní faktory, které je nutné zvážit:

1) Kontext (co mi umožní prostředí)

2) Dostupný čas

3) Dostupná energie

4) Priorita

Není žádným překvapením, že Allan na to jde trochu věděcky. Většina lidí plánuje na základě priority a tím to hasne. Nicméně pokud člověk podle Allana dokáže objektivně zvážit kontext, časovou dotaci a své rozpoložení, nemusí být priorita tím nejefektivnějším rozhodnutím. Svým způsobem se v našem pomyslném žebříčku může dostat až na poslední místo a vše bude přesto klapat jak má.

Taková neplánovaně volná půlhodina před schůzkou, je pro leckoho vítaný prostor pro telefonování, či drobné úkoly. Ale naleznou se lidé, kteří tu půlhodinu dokáží „propřemýšlet“ nad tím, co by potřebovali nutně udělat, ale nemají k tomu u sebe například důležité podklady. A s klidným svědomím vám řeknou, že za celý den nezastavili.

Já tyhle 4 Allanovy faktory osobně používám k rozhodování vždy při takovýchto neplánovaných časových prostojích. Užitečné je to také při plánování diáře a při stanovování si denních priorit.

Coveyho kvadranty

Covey-kvadranty

Druhou metodou, která stojí za zmínku, je systém rozdělení činností na: naléhavé/nenaléhavé a důležité/nedůležité. Covey tímto posouzením jednotilivé činnosti umístí do 4 kvadrantů (viz níže). Opět se jedná o velmi jednoduchý způsob, který může při plánování velmi pomoci. Člověk se totiž dokáže odprostit od ostatních vlivů a zacílí pouze na to, co je důležité a navíc časově podmíněné.

Asi není tajemstvím, že většina lidí se pohybuje v I. a IV. kvadrantu. Nejčastěji děláme věci, které „hoří“ a jsou pro nás zároveň důležité, což není nic divného. Dost často se ale zabýváme IV. kvadrantem, to je takzvaná „práce pro práci“. Zkrátka někdy bezmyšlenkovitě začneme dělat první věc, která nám přijde pod ruku nebo se nám prostě chce udělat, protože důležité úkoly ještě chvíli počkají. Jinak řečeno se rozhodujeme dle aktuální nálady. Tyto kvadrany nám právě slouží k objektivnímu posouzení dané situace.

Já tento způsob rozhodování nejčastěji používám v oblasti plánování projektů nebo dlohodobějšího plánování, které je následně rozděleno do jednotlivých dílčích kroků. K těm následně využívám Allanovu metodu zmíněnou v úvodu článku.

Ač jsou obě metody na první pohled velmi odlišné, jejich skloubení a pochopení může být velmi efektivní. Kdo četl Coveyho, tak ví, že pochopením nemá člověk vyhráno. Je to opět o tom, vytvořit si návyk, aby tyto zásady při rozhodování naskakovaly automaticky a člověku zbytečně nezatěžovaly hlavu.

Text článku byl na Cílevědomě.cz převzat se svolením autorky Petry Dusové ze stránek Sshanti.cz